Mít nebo nemít peníze? Odpověď na tuto otázku, kterou jste možná právě vyslovili, je naprosto předvídatelná. Samozřejmě, že je záhodno peníze mít. Vždyť nemá-li je člověk v dnešní době, co si může dovolit, co může od života čekat? Prakticky skoro nic. Ten, kdo nemá peníze, může v dnešní společnosti leda tak paběrkovat po těch, jimž je v tomto ohledu přáno, může žebrat či vybírat popelnice a doufat, že se mu tak dostane něčeho, co bylo kýmsi jiným pořízeno, a to logicky za peníze, a co už dotyčný nepotřeboval nebo byl ochoten oželet. Případně se dá bez peněz možná něco získat při charitativních akcích, ale i zde jenom díky tomu, že to někdo jiný zaplatil svými penězi.
A tak každý peníze chce. Aby si za ně mohl pořídit to, co potřebuje nebo po čem jeho duše prahne. Kvůli penězům tak chodíme do práce, abychom si je vydělali. A pokud nám příjmy nestačí, často horečně počítáme, abychom vystačili s tím, co máme. A nepomůže-li to, nezbývá nejednou jiná volba, než si někde vzít půjčku.
Jsme-li na tom ještě relativně dobře, nějaká podobná pomoc se zřejmě sežene. Ale jsme-li už na samém dně a nedá se o tom, co můžeme nabídnout, mluvit jako o bonitě? Pak se lze vždy spolehnout alespoň na nabídku od nebankovního sektoru. Který je k žadatelům daleko tolerantnější než banky, dokáže v lecčems slevit, kdeco odpustí. A pomalu každý si tak může vzít dejme tomu něco jako americká hypotéka. Což je půjčka, za niž se žadatel zaručuje tím, že dá do zástavy svoji nemovitost, prokáže alespoň nějakou solventnost a za to se mu dostane půjčky ve výši až sedmdesáti procent odhadní ceny oné nemovitosti, jež lze později splácet třeba i tři desítky let. A to za podmínek, jaké by nedokonalému žadateli jen tak někde nenabídli, pokud by mu tedy vůbec něco nabídli.
A tak může každý z nás nějaké peníze mít a normálně žít. Chce to jenom vědět, na koho se obrátit. Logicky na nebankovní poskytovatele půjček.
